"Ach, ta dnešní mládež"

25. března 2014 v 14:00 | Terezka |  Vyprávění
Přiznejme se, kdo z Vás ještě neslyšel větu "Ach, ta dnešní mládež." ? Každý z nás nejméně stokrát! Ať z úst babičky, dědečka nebo starého pána v autobuse.
Nejčastěji ji slýcháme právě od starších generací. A já ptám: "Proč? Co je na ni tak vyjímečného, že jí pořád používají? Možná z nich mluví závist. Je možné, že touží po naši kráse, rychlosti, zdraví, energii a prostě se nemohou smířit s tím, že jim už tyhle časy volnosti a bezstarostnosti dávno skončily?"


Třeba když jedu v ranním neuvěřitelně nacpaném autobuse, kde už prostě není žádné místo a na další zastávce přistoupí důchodce, který se mermomocí snaží dostat dovnitř. Když se se protlačí skrz dav studentů, který se mu málem stane osudným, ocitne se před asi patnáctiletou slečnou a začne jí jasně dávat na jevo, aby uvolnila místo na sezení, protože má legitimaci opravňujícího se posadit zrovna na toto místo. Nic jiného kolem ho už nezajímá! Slečna, která se chce vyhnout scéně se staříkem, raději vstane a místo mu uvolní, přičemž neohrabaně vráží do lidí okolo. Tím spustí lavinu! Každý se na ni začne dívat vyčítavým, naštvaným pohledem, a tak chudák slečna raději vystoupí o zastávku dřív slyšíc za sebou z autobusu nadávky na nevychovanou mládež.
Po takovém vystoupení, které (díky Bohu!) sleduji opodál, mě napadne pomoci stařence s těžkou taškou, abych aspoň trochu vylepšila "reputaci dnešní mládeže". To je ale taky špatně. Stařenka začne křičet, že se jí snažím okrást, znásilnit, zabít a Bůh ví, co ještě. V tu chvíli k mé smůle jde okolo policejní hlídka, která si celé události všimne a čeká mě velmi dlouhé vysvětlování.
Mezitím, co jsem pod kontrolou hlídky, která mi vezme školní batoh očekávajíc, že v něm místo učebnic a svačiny mám při nejmenším kulomet, vyslechnu hrůzostrašný příběh od té milé babičky - jaké měla těžké mládí, jak si musela na všechno dlouho střádat a samozřejmě nezapomene ani na oblíbenou větu: "Ta dnešní mládež, za mého mládí by se nic takového stát nemohlo."
Po nekonečném vysvětlování mě hlídka pustí a já spěcháte do školy, kde již netrpělivě čeká nějaký učitel se spokojeným úsměvem a notesem za pozdní příchody v ruce. Ani trochu ho nezajímá, proč vlastně jdu pozdě a raději mě zapíše naprosto čitelným písmem a dodá: "Té dnešní mládeži, už nemá úctu ani ke školám.", přičemž už netrpělivě vyhlíží dalšího opozdilce.
Uhnaná a zpocená dorazím do třídy, kde mě za odměnu paní profesorka nechá na tabuli spočítat příklad, za který dostanete za pět. Nejhorší na tom všem je, že sami rodiče se nás snaží naučit úctě ke starým lidem a přitom je nezajímá, že ta pětka z matematiky vznikla ze snahy pomoct.

A tak postupně plynou ta nejkrásněji léta dnešního mládí, přibývají nové a krásně vzpomínky, v pozdější letech se nám začnou prohlubovat vrásky a zapřísáhneme se, že si nikdy nebudeme stěžovat na mládež. A to všechno jen proto, abychom jednou mohli přijít o hůlce do metra a slušně požádat o místo na sezení.

Tuto slohovou práci jsem psala 19.4.2011, kdy mi bylo čerstvě 14, tak se omlouvám za některé obraty, ale bylo mi moc líto měnit ji. :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Austin153 Austin153 | E-mail | Web | 25. března 2014 v 14:35 | Reagovat

Tiež sa mi tvoj blog páči:)
V básničkách si dobrá ;)

2 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 25. března 2014 v 18:43 | Reagovat

Přesně tak, je to otřesné zevšeobecňování. Stejně hloupé je, kdybychom si říkali, že staří lidé jen nadávají na dnešní dobu a objíždějí slevy v supermarketech.

Teď mě napadá několik ne zrovna pěkných vzpomínek, kdy jsem se něco podobného z úst jiných lidí dozvěděl, ale nechci si kazit náladu, tak asi nebudu konkrétní. :-)

Snad jedna z těch úsměvnějších - jednou jsem tak okolo 14. hodiny čekal na autobus MHD, který jede ve směru od jedné velké střední školy na okraji města. A ten autobus přijel zcela zaplněn jejími studenty. A to tak, že z asi 10 lidí, kteří jsme do něj chtěli nastoupit, se nás tam asi 5 nevešlo. Prostě řidič už za tím asi 5. nastupujícím cestujícím zavřel dveře.

Tak jsem si trochu postěžoval "Ach jo", ale jiný muž - nějaký postarší, ale měl jsem dojem, že i přiopilý (ano, v tak relativně časnou dobu) mi řekl něco jako "Měl byste nadávat sám sobě, protože jste se tam nevešel díky svým vrstevníkům". Asi nepoznal, že mi v té době bylo už nějakých 23 - 24 let. :-)

3 Narween Black Narween Black | Web | 25. března 2014 v 19:37 | Reagovat

Arghh... neznášam tú vetu ! :D Príhody so starenkami (hlavne v autobuse) vždy stoja zato :) Aj ja mám jednu:
Niekedy v lete som šla naším staručkým dedinským autobusom, keď som nastúpila v autobuse bolo okrem mňa asi len 5 ľudí, zvyšok prázdny. Miesto som si vybrala náhodne, pri okne kúsok za vodičom. Na ďalšej zastávke pristúpila babička, postavila sa pri mňa a čakala (možno mi aj niečo vravela, ale v busoch mám vždy slúchatká). Po zložení slúchadiel ma prebodla pohľadom a so podráždene ma oboznámila s tým že to je JEJ MIESTO a že sa mám pakovať kade ľahšie! Pohľadom som naznačila, že ako celý bus je prázdny, šibe vám ? Na čo sa rozkričala, že dnešná mládež nemá úctu k starším a podobne... ach, tie dnešné babičky...

4 Terezka Terezka | E-mail | Web | 25. března 2014 v 20:52 | Reagovat

[2]: Co k tomu říct.. Napadá mě jen - lidská hloupost nezná mezí.

[1]: Děkuji moc. :-)

[3]: Doufám, že já taková jednou nebudu. :-D

5 Helena Helena | E-mail | Web | 25. března 2014 v 21:33 | Reagovat

Nechápu jednu věc, a tou je nevraživost cestujících proti dívce, která uvolnila místo staříkovi, přece museli vidět, co udělala.
V druhém případě stařenku trochu chápu, ale taky chápu tvé rozčarování.Mám takové prožití, máme tady jednu paní, která je od svých 23 let po mrtvičce, a je dost postižená.Byli jsme na obědě a ona seděla u vedlejšího stolu.Když zaplatila, chtěla si obléci svrchník, a já přiskočila, že ji pomůžu. Ale to jsem si dala,paní začala skoro řvát, at´ toho nechám, že ona si na to stačí sama.Byla jsem v šoku a celá červená jsem si sedla.Pak přišla jednou k nám do krámu a vysvětlovala mi, že ona si chce všechno dělat sama tak dlouho, pokud to půjde.Dobře, ale nemusí takhle reagovat.Dnes už se na ní nezlobím, jen ji lituji.

6 Terezka Terezka | E-mail | Web | 25. března 2014 v 21:38 | Reagovat

[5]: Lidi jsou různí. Bohužel já neznám příběhy těch ostatních. Proč byli na dívku takový, proč se babička začla vztekat..

7 valin valin | Web | 26. března 2014 v 6:29 | Reagovat

Všechno dění se neustále opakuje,jen kulisy se dobou mění...

8 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 26. března 2014 v 18:49 | Reagovat

hezky zpracovaná slohovka:) Jak já tu větu nesnáším!:O

9 Terezka Terezka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 20:46 | Reagovat

[8]: Děkuji. :-)

10 Gil Gil | Web | 26. srpna 2015 v 16:51 | Reagovat

Já nadávat určitě nebudu protože
1) už teď znám samou prima mládež, na kterou jsem strašně hrdá
2) mám štěstí na dobré lidi

♥ p.s.: to mé štěstí na dobré lidi se Týká i Tebe :) Děkuji že jsi mi dneska napsala na blog, mám velkou radost, že Tě poznávám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama