Budoucnost

20. března 2014 v 18:00 | Terezka |  Vyprávění
představa -
Jako každé ráno, tak i dnes mě do nového dne vítá otřesný zvuk mého starého budíku, který jsem dostala, jako malá na Vánoce a schovávám si ho už jen z nostalgie. Nemilosrdně ho zaklapnu a podívám se na hodiny. Mám chvíli čas, tak se převalím k manželovi. Ještě sladce spí. Chvíli na něj jen tak koukám, pak ho políbím a opravdu začnu vstávat.


Sejdu po schodech do kuchyně a začnu chystat teplé mléko a müsli ke snídani. Za chvíli už přiběhnou i moje dvě děti. Jako každé ráno se dohadují, kdo si jako první nasype müsli a kdo dostal více mléka. Za zvuku jejich štěbetání a smíchu jim přichystám svačinu. Každému pár kousků buchty s pudinkem, kterou jsem včera napekla, ovoce a láhev s vodou. Když mám hotovo, přisednu si k nim a také se pustím do jídla. Jen co si dosypu snídani, už přichází i manžel. Děti pohladí po hlavě, dá jim pusu na čelo a mě políbí. Pak si přisedne a dá se do snídaně.
A už nestíháme. Sotva jsem stihla dojíst, musím letět, abych odvezla děti do školy a sama stihla práci... Obleču se, trochu se upravím a už skáčeme s dětmi do auta. Za chvíli přistavíme u školy, kde nechám děti a popojedu kousek dál. Zastavím před malým domkem, kde pracuji. Je to psychologická poradna. Vejdu dovnitř, pozdravím se s kolegyněmi a konečně si v klidu vychutnám ranní čaj. V devět už přichází první pacienti, a pak další a další, když se konečně dočkám přestávky na oběd. Jako každý den se s kolegyněmi vypravíme do blízké restaurace a dáme si něco z denního meny a než nám donesou oběd, probereme veškeré novinky ze včerejšího dne a plány na dnešek. Po přestávce mě čekají poslední pacienti, dopíšu pár dokumentů a pojedu vyzvednout děti z družiny.
Přijedu do družiny, vezmu děti a zavezu je do zájmových kroužků, které si sami vybrali. Tam pro ně pak přijede manžel, takže mám zbytek odpoledne volno. Dojedu domů, kde už mě netrpělivě vítá pejsek. Dám mu jídlo a pustím ho na zahradu. Je hezky, tak jdu také ven. Trochu si zareji na zahrádce, sklidím, co jsem vypěstovala a dám se do úklidu. Vysaji, vyperu a vytřu. Když mám konečně hotovo, lehnu si do postele k čerstvě rozečtené knížce a začnu číst.
Než se naději, slyším štěkot psa, klapot vchodových dveří a křik dětí. Položím knížku a jdu je uvítat. Děti křičí jeden přes druhého, kdo dostal jaké známky a manžel se na mě jen usměje a dá mi krásnou růži. Manžel pomůže dětem s úkoly a já si udělám večeři. Za chvíli už si sedáme k jídlu. Povídáme si, kdo jaký měl den, vychutnáváme si sousta a pak si společně sedneme k obýváku a koukáme na film.
Brzy s manželem zaženeme děti spát a lehneme si jen spolu. A teď už si domyslíte, co bude dál...

realita -
Jsem prodavačka v Bille. Nemám ani děti, ani manžela. Vlastním malou garsonku, na které jsou asi nejzajímavější moje akvarijní rybičky.
S mojí střední školou je v této době celkem zázrak se prosadit, a proto tvrdnu tady za prodejním pásem. Jediná hudba, kterou slýchávám, je cvakání potravin na kase, ten pípavý zvuk..
Když přijdu večer z práce, posadím se na moji stoletou sedačku a snažím se svůj úspěšný život zabít u televizních reality show...



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 20. března 2014 v 20:25 | Reagovat

Já zprvu, jak jsem to četl, myslel jsem si že jsi políbila budík a nakonec to nebylo od reality daleko.
Moje jedna známá pracuje taky u poklady, ale v Globusu. Ale ani si tolik nestěžuje, protože je ráda že vůbec má nějakou práci. Taky vystudovala střední školu jako ty. Zajímavé, že do Billy nechodím, protože je trochu z cesty a poměrně drahá oproti např. Tescu. Pracuješ v Praze?

2 Sugr Sugr | Web | 20. března 2014 v 20:33 | Reagovat

Terezko, jestli ke mě budeš chodit často jak jsi mi napsala v komentáři, budu moc ráda!
Líbí se mi totiž děsně ty tvé dvě básničky, zvláště ta o Ježíškovi! Nás co píšeme básničky je tu totiž děsně málo! :-(
Píšeš i hezké články, těším se na tvůj další příspěvek, jen tak dál...!:-)

3 Mad Med Mad Med | Web | 20. března 2014 v 20:34 | Reagovat

No páni, bezvadně napsáno, moc ráda si tě budu číst :)

4 Helena Helena | E-mail | Web | 20. března 2014 v 20:45 | Reagovat

Ahoj Terezko a děkuji za návštěvu a milý komentář.Tento článek je tvůj sen, vid'.Krásná představa, pěkně napsaná.

5 Brandy Brandy | Web | 20. března 2014 v 21:14 | Reagovat

hezky jsem si početla :) občas realita bývá prostě těžká ale nesmíme přestat doufat:) v naději je síla;) mrkni se ke mě na blog dnes jsem začala:)) ráda tě budu i nadále navštěvovat)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. března 2014 v 21:37 | Reagovat

Také děkuji za návštěvu na mém blogu. Vidím, že umíš hezky psát a fantazie ti nechybí. Takový normální život jsme prožili s kluky, jen to nebylo tak něžné, jak si sníš. Na ty pusy nám jaksi ráno nezbyl čas, protože jsme kvůli dětem vstávali různě. Já jsem chodila s kluky do jeslí a školky , pak školy trochu později, muž do práce dříve a odpoledne zase on dříve  šel z práce a já později. To už mi šli naproti, nákup, příprava večeře a dál už to bylo snad podobné.

7 Terezka Terezka | E-mail | Web | 20. března 2014 v 21:39 | Reagovat

Nepracuji. Zatím studuji střední školu. :) Chtěla jsem jen napsat a vyjádřit, jak si představuji svoji budoucnost. A ta realita? To je spíš obava. :) [1]:

Děkuji, to jsem moc ráda. :)[2]:[3]:[5]:

Jo, je to můj sen. :) Děkuji. [4]:

8 Hanka Hanka | E-mail | Web | 20. března 2014 v 21:55 | Reagovat

Terezko, oplácím tvoji návštěvu na mém fotoblogu a moc ti za ni děkuji.
Ty jsi rozená spisovatelka. Při čtení jsem si říkala, že máš docela ideální život a pak přišla studená sprcha! Vlastně proč, jsi teprve -náctiletá a všechno krásné máš před sebou. Nebude to vždycky skvělé, ale záleží hodně na tobě. Kdo ví, třeba z tebe vyroste novinářka nebo spisovatelka.
Držím ti palce a prozatím přeji hodně úspěchů ve studiu. :-) Hanka

9 Otavínka Otavínka | Web | 21. března 2014 v 6:19 | Reagovat

Moc pěkné čteníčko. Máš talent, rozvíjej ho. Přeji pěkný den, už je jaro ! Nezapomeň !

10 Terezka Terezka | E-mail | Web | 21. března 2014 v 9:36 | Reagovat

Mým snem je být spisovatelkou. Jen nevím, jestli je to možné a jestli na to mám. :/ Každopádně si moc cením vaší lichotky. :) [8]:

Děkuji mockrát. :) [9]:

11 Koník Koník | E-mail | Web | 21. března 2014 v 9:42 | Reagovat

Zajímavý začátek! :-) Tak ti přeju dobrý spisovatelský vítr do plachet, ať se neztratíš v blogooceánu!

12 Hanka Hanka | E-mail | Web | 21. března 2014 v 19:48 | Reagovat

[10]: To není lichotka, Terezko, spíš pochvala. Řekla bych, že na to máš, ale chce to psát a psát a pilovat, případně se poradit s odborníkem. Rozhodně svůj talent nepromarni! :-)

13 Terezka Terezka | E-mail | Web | 22. března 2014 v 12:38 | Reagovat

Děkuju. Doufám, že neztratím. :) [11]:

Píšu, píšu, co se dá. :) Ale třeba mé učitelky ve škole moje slohovky nemají rády a nikdy nedostanu lepší známku než za 3. Což mě utvrzuje v tom, že asi moc dobrá nebudu a nemá to smysl dál rozvíjet.. [12]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama