Poslední den mého života

7. ledna 2016 v 16:28 | Terezka |  Téma týdne
Poslední den mého života.

Jak by vypadal?

Asi bych šla za ním. Šla bych za tím, který mě trápí už několik let. Šla bych a všechno bych mu řekla. Bez přetvářky, bez hrdinských řečí, bez lží. Všechno upřímně...
Jak mě mnohokrát zklamal, jak mě nespočetněkrát donutil plakat. Jak mě trápil, jak mě ničil. Jak mě pořád ničí...

Přiznala bych mu, jak mě mnohokrát donutil ho proklínat a nenávidět. Jak jsem mnohokrát přísaha, že už ho nikdy nechci vidět, že už s ním nikdy nepromluvím. Taky to, jak se stydím, že jsem to nikdy nedokázala. Jak se stydím, že jsem vždycky přiklusala jako pejsek, když on zapískal. Jak se nenávidím za to, že mě tak ovládá. Že mě má v hrsti, i když možná ani nechci. Jak se mi hnusí moje tělo za to, že jsem mu mnohokrát dovolila, aby se ho dotýkal, aby ho líbal. Jak se mi hnusí moje duše, moje srdce, že si ho vůbec kdy všimlo.

Taky bych mu řekla, že i přes tohle všechno, že i přes ty slzy, přes tu bolest a žal, přes ty rány, přes to trápení, přes ty zranění, ho miluji. Miluji jako nikoho. Miluji víc než sebe, než život, než svět.. Miluji ho tak moc, že ať přijde kdykoliv, budu zase jeho. Nechám ho říkat hezké věci, nechám ho mě objímat, nechám ho aby zase ublížil a zlomil srdce. Nechám ho, i když budu vědět, že si to budu vyčítat, že budu plakat v noci i ve dne, že se nebudu smát...

Vyčetla bych mu, jak se ke mě chová, jak mi pořád dokola motá hlavu, jak ze mě jen dělá blázna. Vyčetla bych mu, jak je v mých očích úžasný, vyčetla bych mu i to, že ho musím milovat. Vyčetla bych mu, že si mě neváží, že mě snad bere jako méněcennost, že neví co chce...

Tři roky.. Vlastně i trochu víc..
Tři roky tu pořád je.. Jednou za čas se objeví a zničí všechno. Vždy se smířím, že nebudeme spolu, že to prostě nejde, najdu si třeba jiného, vytlačím ho až do hlubokého podvědomí, nevzpomenu si na něj, neexistuje pro mě, ale pak přijde a zničí mě... Přijde a řekne, že mě má rád.. A já? Padnu mu do náručí a přeju si, aby tato chvíle nikdy neskončila, aby byla věčná. Věčná jako moje láska.

Poslední den mého života bych mu to všechno řekla. Od začátku až do konce. Dala bych mu můj deník, aby si přečetl, co jsem si vytrpěla. Aby pochopil, že on je můj smysl. Smysl všeho co dělám. Že on je moje štěstí. I když prchavé a plytké..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sabča sabča | Web | 8. ledna 2016 v 21:58 | Reagovat

dobrej blog, zvu tě na svůj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama